Když se v roce 2012 invalidní vozík stál mým životním společníkem, najednou bylo času víc, než jsem chtěla. Jelikož mě má maminka vedla od mala k ručním pracím, začala jsem zaplňovat svůj volný čas tímto a také jsem navštěvovala u nás v obci kurz ručních prací. Byla jsem ráda, že se dostanu mezi lidi. Přece jenom jsem byla zvykla chodit do práce a každý den byt mezi lidmi, takže mi společnost moc chyběla. Na kurzu jsem se naučila základy oplétaní mís, sklenic, vajíček aj... Tím moje zvědavost o prácí s drátem začala. Hledala jsem hodně v knihách, na internetu a zkoušela, co se s drátem dá všechno udělat. Začátky byl pokus omyl. Stále se učím něčemu novému.

Po nějakém čase jsem dostala nabídku zúčastnit se Vánočních trhu. Lidem se má práce líbila a já si připadala pro společnost něčím prospěšná - dělat lidem radost svými výrobky. A tím to začalo. Časem se ke mně přidala má maminka, která je také na invalidním vozíku, se svými riflovými kabelkami a můj taťka, který vždy rád tvořil se dřevem. Také jsme se s maminkou začali věnovat místním dětem a založili dětem kurz ručních prací. Kde jim ukazujeme různé techniky tvoření.

Naše tvoření je náš velký koníček, odreagování se od strastí života, rehabilitace jak duševní tak i fyzická, být v kontaktu s lidmi a dělat jim radost svými výrobky. Tyto věci nás naplňují a dělají nás šťastnější.

Katka Solčanová